Název

Podzim na Kamenici

Popis

Chudkynovi napadlo vyrazit někam pocourat a celkem se trefili mě i Marťasoj do termínu i do chtěné lokality. Tanvaldská Kamenice hýří na podzim barvami a po deštích tam bývá i dost vody, tak proč se tam nepodívat? Nechali jsme doma Michalu odpočívat a vyrazili ve třech (já, Martin a Jessie) autem směr sever. Těch 60 kiláků jsme zvládli i díky měnší hustotě provozu za necelých 40 minut. Plechového oře jsme zanechali v Haraticích u mostu, kde už na nás čekali Chudkyni. Vyrazili jsme šedivým počasím po proudu divočící říčky k prvnímu cíli. Tím byl prima flek pod skálou. Cestou se Jessie krásně vykoupala v hluboké bahnité kaluži, my se krásně zpotili cestou do kopce a byli jsme tam. Rozdělat oheň bylo dílem okamžiku. Martin si při výpravě za březovou kůrou šikovně zaříznul ukazovák, takže bylo i o adrenalin vystaráno. Ája mu to ale s Chudkynem pěkně ošetřili, takže mu nakonec i ta topinka na Vojtův způsob šmakovala. Pekly se i špekáčky, vařil čaj a polívka. Zapili jsme to lahváčem z Rakovníka, poklidili, pobalili a mohlo se vyrazit dál. Cesta do Návarova po proudu řeky je sice krátká, ale členitá a fakt pěkná. V Návarově jsme se u zavřené Rusalky rozhodli vrátit se zpět po svých a vzali to kolem zámku až k pastvinám, kde se nám naskytla možnost odpočinku v pěšorestu v místech zvaných V hořením kole. Snědli jsme zbytky zásob, dopili zbytky pitiva, někdo si zastřílel z Martinova praku a mohlo se vyrazit na závěrečný sestup zpět k říčce a k autům. Tam jsme se po skoro desetikilometrové pohodové túře s nepatrným převýšením cca 300 metrů rozloučili a se soumrakem vyrazili k domovům... Pěkná procházka přírodou to byla. A pro případné rejpaly - vládní nařízení jsme skoro neporušili. Jsme v příbuzenském vztahu, všichni pečbuřti tělěm i duší :-).

Kategorie a štítky

Nastavení